Rubriky
Články

Nulová akce vede také k úspěchu

Když jsem se učil koučovací řemeslo, v rámci výuky probíhali online nácviky v párech. Některé tyto tréninky sledovali i další kolegové, kteří se mnou v kurzu studovali. Cílem byla praktická ukázka toho, co jsme se naučili a poskytnutí zpětné vazby od kolegů. Jeden z nás byl tedy klient, v tomto případě klientka, já byl kouč a ostatní poslouchali. Při těchto cvičeních šlo o reálné akce, které jsme si v průběhu kurzu skutečně nastavovali a plnili. Nejednalo o smyšlenky jenom „jako“.

No a tato kolegyně přišla s tím, že svou akci vůbec nesplnila. Mohu mám říci, že jsem se orosil. „To je konec,“ říkal jsem si. „To nedám.“ Vzápětí jsem se zklidnil a řekl jsem si: „Použiji to, co jsem naučil a ono to půjde.“ Musím se pochlubit, že jsem ji naprosto bravurně provedl tzv. nulovou akcí. K úžasu mému, k úžasu kolegů, kolegyně – klientky a také k úžasu lektorky, jsem to zvládl s lehkostí zkušeného kouče. Kolegyně – klientka odcházela nadšená z toho, co všechno dokázala a co všechno se díky tomu o sobě naučila.

Po skončení hovoru, který trval ani ne 30 minut, jsem byl zpocený jako v parném létě. Tento zážitek se mi nesmazatelně zapsal do mozku. Zpětná vazba od kolegů byla prostě fantastická. Lektorka byla též nadšená, jakým způsobem jsem se jako student popasoval s tak pro začátečníka nelehkou situací. Díky tomuto jsem si zvědomil a zapamatoval, že není důvod k panice v jakékoliv situaci, i kdyby na první pohled vypadala beznadějně. Vždy člověk něco vykonal, vždy se něco stalo, vždy se něco naučíme a vždy se dá něco dělat.

Proto jsem se rozhodl, že se vámi podělím o to, co dělat, když to vypadá, že nic nepovedlo. Klient nesplnil nastavenou akci. Vůbec. 0 %. Tzv. nulová akce. Důvod k panice? Ale kdeže. Je důležité i takovou nulovou akci projít v pozitivním gardu. Ono to totiž něco ukázalo. Klient tu akci neudělal z nějakého důvodu. Ten důvod je důležitý, nebo je důležité, co je za tím, anebo to, co se dělo v souvislosti s tím.

To znamená, že klient sice původní akci neudělal, ale díky tomu si zvědomil, proč to neudělal, a hlavně co udělal místo toho, nebo co se místo toho stalo. A už se nám to překlopilo do pozitivna. Například klient, který chce změnit práci. Měl nastavenou akci, že absolvuje konkrétní pracovní pohovor na novou pracovní pozici.

V rámci zpětné vazby na tuto akci vyjde najevo, že klient akci vůbec neudělal. Většinou si lidé řeknou, tak to je v háji, akce 0. Neúspěch a co teď s tím? Ne, ne, ne. To vůbec není žádná katastrofa. Naopak. Zjistíme, co se díky tomu ne/stalo. Co se klient díky tomu o sobě dozvěděl. Co ho na sobě samém překvapilo. Z klienta nakonec třeba vypadne, že tam sice nešel, ale díky tomu, byl v danou chvíli na jiném místě, kde se potkal s člověkem, který mu řekl o nabídce jiné práce, která ho láká mnohem víc. A tam půjde na pohovor příští týden.

Toto byl jednoduchý příklad, na kterém je to krásně vidět. Často bývá úspěch nulové akce skrytější a rafinovanější. Takže náš příklad pozměníme. Klientka na pohovor nešla, protože tam jít nechtěla. Jenom si to ještě sama vědomě nepřipustila, že to tak je. Měla to špatně nastavené. Uvědomila si, že o tenhle druh práce přeci vůbec nestojí. Dejme tomu, že naše klientka z příkladu shání zaměstnání na asistentskou pozici. Z toho prostého důvodu, že je asistentkou a dosud jako asistentka pracovala. Bavilo ji dělat obslužné činnosti, byla v tom skvělá, vyrostla na tom.

Tato klientka zůstala v módu, že bude práci shánět v tom samém oboru. Tedy opět se rozhlíží po místě asistentky, jen třeba lépe placeném, nebo s jinými benefity pro ni, jako je snadnější dojíždění, blízkost školky atd. Díky tomu, že ji to ale na pohovor na místo asistentky nepustilo, uvědomila si, že vlastně o tuhle práci vůbec nestojí! Že už chce dělat něco jiného. Už se posunula dál a nehodlá přešlapovat na místě. No a pak už je jen krůček k tomu, aby si přišla na to, že se třeba hodlá osamostatnit a stane se virtuální asistentkou. Nebo úplně změní obor.

A to je nový směr pro koučování a už jedeme. Co už má, co je potřeba zařídit, jaké další chytré kroky ji k tomuto vytouženému cíli dovedou. Ano další chytré kroky, protože i to, že na ten pohovor nešla se ukázalo jako nesmírně chytrý a důležitý krok.

Vidíte, to jeden z velmi pozitivních výsledků oceňování. Tématu podceňování vs oceňování se nyní věnuji podrobněji. Za tím účelem píšu případovou studii a tento materiál využiji i v knize Krotitelé strachů III. Proto jsem do konce srpna tohoto roku vyhlásil výzvu, kdy se ke mně na konzultace může přihlásit pět klientů za podmínek:

  • cena za 1 sezení je 3 000 Kč (současná plná cena je 6 000 Kč)
  • absolvování 5 sezení
  • poskytnutí video reference na mé služby
  • váš příběh při zachování důsledné anonymizace budu moci použít v případové studii a v knize.

Plně v souladu s MindArt Conceptem probereme nejenom oceňování, ale i spoustu jiných věcí, které vám trvale zkvalitní život po všech stránkách. Za 5 sezení toho stihneme tolik, co za několik let klasických terapií. Přihlásit se můžete zde petrpavelka@iost.cz

Rubriky
Články

Píšete si Knihu zášti nebo Knihu úspěchů?

Když jsem přemýšlel, jaký vánoční dárek bych ještě mohl dát své milované ženě, napadla mě Kniha úspěchů. Nakonec jsem tento dárek dal nám oběma, protože naše úspěchy jsou už tak provázané, že je těžké je oddělovat. Pořídil jsem krásný linkovaný sešitek s tvrdou vazbou a nadepsal jsem ho “Kniha úspěchů“. Zapsal jsem do něj naše úspěchy z uplynulých let, kterých jsme dosáhli, jak v soukromém, tak profesním životě. V zapisování jsem pak pokračoval.

Mohu vám říci, že Kniha úspěchů přišla včas, protože v té době jsme v podnikání procházeli temnějším obdobím. Nebylo to úplně ono, některé věci nevycházely, jak by mohly, dřelo to, nebyla v tom lehkost. Zapisování úspěchů a občasné zalistování v sešitku velice pomáhalo. Když se totiž člověku něco nepodaří, nebo se nepodaří více věci naráz, tak má pocit, že se nedaří vůbec nic. Má tendence vidět svět černě. Ale svět není černý. Aby světlá místa více vynikla, je dobré si úspěchy zaznamenat. Kniha úspěchů je jednoduchá a praktická pomůcka, která pomáhá k oceňování a lepšímu vnímání vlastních dosažených úspěchů. Nám posvítila ve tmě, když jsme to opravdu potřebovali. Proto jsem se rozhodl s vámi podělit o návod, jak na to.

Psát Knihu úspěchů je určitě lepší než psát knihu zášti. Proč? Protože do Knihy úspěchů si zapisujete jednotlivá ocenění toho, čeho jste dosáhli. Zdůrazňuji ocenění a ne pochvalu. Ocenění vyzvedává konkrétní úsilí, konkrétní práci. Naproti tomu pochvala bývá často vágní bezobsažná, bez vůně či zápachu.

Kniha zášti vás stahuje zpět do situací, které se již staly, které už nemůžete změnit, a za které se zbytečně bičujete. Neúspěch neustále omíláte v hlavě a trýzníte se „bysmi“ a „kdybysmi“. Co by se stalo, kdybych tohle udělal, nebo neudělal. Stále tak do mozku zapisujete nové a nové opakování tohoto vzorce chování. Bude se takový mozek umět ocenit nebo se spíš bude podceňovat?

Naproti tomu Kniha úspěchů znamená všimnutí si pozitivních změn v životě, vlastních zásluh na jejich realizaci a procesu učení – růstu na nich. Jak si takovou Knihu vést? Stačí jakýkoliv sešit, do kterého si každý den zapíšete pár větami, případně heslovitě úspěchy daného dne. Opravdu to prosím dělejte pravidelně, aspoň dva, tři měsíce.

Tím, že budete své úspěchy zapisovat, získáte trojí bonus. Jednak si úspěch znovu připomenete. Za druhé psaní je už konání a tím, že úspěch zapíšete, váš mozek získá další opakování návyku a zatřetí si to ještě přečtete. Buď přímo při psaní nebo potom. To je další už třetí opakování jedné a téže věci. Zažili jste to, zapsali a ještě přečetli. Zápis do mozku je tak několikanásobný. Ke zvědomění takové úspěšné činnosti pak dojde mnohem dříve a účinněji. Mozek potřebuje pro získání nového návyku 1021 opakování dané činnosti, akce, myšlenkového vzorce. Ručím Vám za to, že když vytrváte ty tři měsíce, máte nový krásný, užitečný návyk, který vám výrazně zkvalitní život. Naučili jste se oceňovat. Gratuluji vám!

Přenastavíte se z módu trestání se za neúspěch do módu přijímání úspěchu. To se hodí, ne? Změna přístupu k vlastní práci se velmi příjemně projeví ve všech aspektech vašeho života. Navíc se nejen zlepší život vám samotným, ale i lidem ve vašem okolí. Budete totiž vyzařovat úplně jinou energii a podobnou tvořivou energii budete rovněž přitahovat.

Tématu podceňování vs oceňování se nyní věnuji podrobněji. Za tím účelem píšu případovou studii a tento materiál využiji i v knize Krotitelé strachů III. Proto jsem do konce srpna tohoto roku vyhlásil výzvu, kdy se ke mně na konzultace může přihlásit pět klientů za podmínek:

  • cena za 1 sezení je 3 000 Kč (současná plná cena je 6 000 Kč)
  • absolvování 5 sezení
  • poskytnutí video reference na mé služby
  • váš příběh při zachování důsledné anonymizace budu moci použít v případové studii a v knize.

Plně v souladu s MindArt Conceptem probereme nejenom oceňování, ale i spoustu jiných věcí, které vám trvale zkvalitní život po všech stránkách. Za 5 sezení toho stihneme tolik, co za několik let klasických terapií. Přihlásit se můžete zde petrpavelka@iost.cz

Rubriky
Články

Podnikání bez kostlivců ve skříni

Víte, že 70 % vašich myšlenek škodí vašemu podnikání?

Někdy máte pocit, že je toho nějak všeho moc. Všichni po vás pořád něco chtějí. Partner, děti, klienti, rodiče, přátelé, známí, vláda … Jako byste měla málo svých starostí a nic na práci. Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je, že vím, kdo za to může. Ta špatná je, že jste to vy sama. Dokud si toto neuvědomíte, znamená to, že nikdy neuděláte nic, co má skutečně smysl, nevybudujete stabilní firmu, nedosáhnete svých snů a ve vaší rodině nezavládne klid a láska.

Nechce se až věřit, že jediný, kdo vám brání v rozletu vašeho podnikání, jste vy sama, že? Ale je to tak. Jen vaše nastavení v hlavě ovlivní, jak se vám bude v podnikání dařit. Nesete si s sebou celou řadu naučených vzorců chování, které jste většinou získala v prvních 7 letech věku. Tyto stereotypy máte dokonale z automatizované.

Příklad. Když se baletka učí tančit. Tanec je ladný, nádherný, ale moc dobře si uvědomujete, že je za tím spousta tvrdé práce. Baletní průprava, kroky, to samo o sobě je dost náročné. Pak to sladit s hudbou a s ostatními tanečnicemi a tanečníky. Baletka, která si vším tímhle zdárně prošla, dnes nemusí myslet na každý detail, vše jde tak nějak samo. Vznáší se nad tanečním parketem jako víla na paloučku při měsíčku. Hudba rezonuje v srdci a ona se vznáší v ladných pohybech v proudu hudby jako vznešený pták nesen vzdušnými proudy.

A s naučeným vzorcem chování se to má stejně. Autopilot najede okamžitě, vy si ho ani nevšimnete.

Věděla jste, že z 95 % času vaše myšlenky jedou právě podle těchto automatizmů – programů? A ještě větší pecka je, že 70 % těchto programů vám škodí. Téměř ¾ vaší vlastní mysli vám ničí byznys i celý váš život. To jsou právě ty mentální bloky, které blokují vaše podnikání. Vy sama si doslova šlapete po štěstí.

Řešení existuje. Ptáte se, kde je? Je ve vás, přesněji ve vaší hlavě a srdci. Dobrá, když tam je, jak to, že jste na něj ještě nepřišla? Nemůžete na něj přijít, protože řešení je schované. Je potřeba na něj posvítit a najít ho. Je to jako u velké vestavěné skříně na chodbě. Víte, že tam věci na kempování máte, ale už nevíte přesně co tam je a kde přesně v té skříni. Je potřeba jít, skříň otevřít a pořádně ji prohledat. Pak najdete, co hledáte. Objevíte

  • své skryté schopnosti,
  • svůj talent a potenciál,
  • svou vášeň,
  • svůj zdroj energie,
  • své sebevědomí.

No jo, ale ve skříni bývají i bubáci a kostlivci. Co když na vás jeden takový vypadne. To je možné. Dokonce téměř jisté. A právě takový kostlivec často sedí jako ona pověstná žába na prameni vašeho podnikání. Kostlivce je potřeba ze skříně vyndat, pořádně si na něj posvítit, zjistit, že není zas tak hrozný, jak vypadal v té zavřené skříni a pak ho nechat jít.

Díky tomuto se uvolní obrovské množství vaší energie, která začne opět svobodně proudit. Získáte:

  • nové zákazníky, nové zakázky,
  • obchody, které pro vás byly dříve v říši snů a bájí,
  • lehkost, která se projeví v celém vašem životě,
  • mentální otužilost,
  • a řadu dalších benefitů, které se projeví zejména ve vztazích k lidem a k vám samotným.

Mentální bloky jdou odstranit. Jen je potřeba si uvědomit, že pracujete s něčím, co jste získala v dětství a budujete celý život. Ty koleje jsou hodně hluboko vyjeté. Tomu odpovídá i péče, kterou je nutné tomuto věnovat. Nám to trvalo roky, pro vás máme zkratku. Velkou zkratku. Zkušenost klientek je taková, že stačí několik hodin (cca 8 – 10) a největší kostlivci budou ze skříně odejíti.

Tak co, stálo by vám za to těch 70 % škůdců z vaší skříně vyházet ven? Uvidíte, jak se vy a tím pádem i váš byznys rozletíte. Konečně roztáhnete křídla a přitáhnete si do života dříve pro vás neviditelné příležitosti, které už vám zůstanou. Jsou vaše. Stejně jako je vaše podnikání, jsou vaše myšlenky, které vám mají pomáhat, zvelebovat váš život a činit vás šťastnou.

 

Rubriky
Články

Duchovní matrix, iluze iluzí

Při početí jsme esence, nejčistší základ energie, talentů, schopností. Můžeme si svou esenci představit jako jádro, takovou malou kuličku. Již v prenatálu ale začínáme na své jádro nabalovat slova, názory, myšlenky, úvahy z okolí a postupně vytváříme jakousi sněhovou kouli kolem svého jádra. Koule je složená ze zkušeností, názorů z okolí, co se smí a nesmí, tzv. programy a tím své jádro obalíme.

Co vás ovlivní, si vybíráte, dáváte výslovný souhlas se zápisem do vašeho nitra. Souhlasíte s přijetím, pokud:
1. se vám líbí, jaké tvrzení o sobě slyšíte (nejste takoví, ale chtěli byste takoví být), a nebo
2. se vám tvrzení nelíbí a snažíte se pak dalším jednáním dokázat, že to tak není (někdy i jen sami sobě). Obě varianty ale překrývají vaši esenci a vedou nás z cesty, sněhová koule se nabaluje a utlačuje vaši esenci. A váš základ se ztrácí v množství přijatého balastu.

Již od dětství jste vedení k tomu, že rodič, odborník, duchovní ví lépe než vy, co je pro vás dobré a správné. Rodič vám bude říkat, že teď se najez, obleč, uč, doktor stanoví diagnózu, protože své tělo nevlastníte, jste jen nezodpovědný uživatel. Duchovní či guru vám bude dávat univerzální návod k praktikování různých zaručených rad, po čem budete blíže bohu. 3x denně meditace, jóga, půsty atd. Postupně si necháváte mluvit od každého do všeho.

Dovolíte-li, aby vám někdo jiný říkal, kdo jste, pak jste část své svobody odevzdali druhému. Svou zodpovědnost za svůj život se učíte předávat těm, kteří přeci lépe vědí, jak máte žít. Jste lapeni v krysím závodě tím, co si druzí myslí, že byste měli dělat a co byste si měli myslet. Tak to děláte, protože jen tím si zasloužíte lásku, uznání, své místo na slunci. Je to vlastně jen takový směnný obchod. Ale tím zbožím je vaše esence, vaše duše. Když si toto uvědomíte, přijde našeptávač čertík s velmi snadnou cestou.

„Řeknu ti, jaký jsi. Vidím tvou duši, tvou cestu. Nemusíš pro to vůbec nic dělat. Jen zaplať.“

To je lákavé, že? Ale naprosto k ničemu. To jen ukojí zvědavost. A ještě tím posílíte svou sněhovou kouli. Protože pokud svolíte k zápisu jeho vize, už se nabaluje až do zledovatělé koule. I kdyby to byla pravda, efekt to pro vás nemá.

Vy se totiž potřebujete naučit:
1. v sobě číst, si rozumět,
2. umět puknout zledovatělou krustu sněhové koule,
3. umět se zbavit externích, limitujících a zkreslujících nánosů,
4. nedovolit či alespoň omezit další nabalování koule.

POZOR! MYSL JE MOCNĚJŠÍ, NEŽ SI MYSLÍTE!

Neurovědci z týmu Dr. Joe Dispenzi zjistili, že ve 35 letech tuto sněhovou kouli považujeme za svou osobnost. Je to ale pouze osobní realita. 95 % kým jste se stali do svých 35 let je NAUČENÝ STAV BYTÍ, podle kterého funguje tělo i mysl. Jen 5 % je skrytá esence někde hluboko pod nánosem přijatého, zapsaného. To je ta malá kulička ve sněhové kouli. To jste vy!

Řetězíte svou mysl v bludném kruhu. Stejné myšlenky vyvolají stejnou volbu, ve které stejně jednáte, tím získáte stejnou zkušenost, z té stejné emoce a ty vás vrátí ke stejným myšlenkám. A dovedou ke stejným výsledkům. Přetnout vzorec můžete, pokud natvrdo zadáte jiný vzorec do svého mozku. Tedy přestanete dělat stejné volby, jako předchozí den. To lze, ale je to dost náročné, neb si nedokážete připustit jinou možnost. Tedy částečně ano, proto tuto možnost uvádíme jako variantu.

Každé vaše jádro – esence, ale i mozek je jiný. Dali jste souhlas k zápisu různých zkušeností a programů, to vedlo k absolutní jedinečnosti vaší sněhové koule vytvořené kolem jádra.

Rubriky
Články

Svět se změnil (už zase)

Vytahování vidlí ze zabouchnutých dveří vaší minulosti je ztrátou času.

Svět se změnil. Nepochybně se mění pořád. Ovšem za poslední rok (2020) se změnil opravdu hodně a rychle. Spousta paradigmat, na která jste ještě v roce 2019 přísahali, spousta pravidel, kterým jste věřili, spousta vizí, které jste jasně viděli, spousta jistot, které se vám zdály neotřesitelné, přestaly v roce 2020 ze dne na den platit, fungovat a existovat.

Ano, svět se mění neustále. Ať se vám to líbí, nebo ne. Bylo by bláhové se domnívat, že se můžete vrátit do stejného bodu v minulosti a začít znovu od začátku. Není to možné z toho prostého důvodu, že se už všechno pohnulo. Vy, ostatní lidé, okolí, Země, Slunce, Vesmír.

Jakékoliv čekání na navrácení se zpět do původního stavu je brzdou vašeho růstu. Svět se změnil a vy s ním. Je rozdíl, zda využijete změnových paradigmat a změny pravidel k vlastnímu růstu, k transformaci, ke změně myšlení, k novým začátkům, nebo zda budete čekat, než se to přežene a vše se vrátí do starých kolejí. Nejde to, vlak už je zase o kus dál a staré koleje leží za vámi.

Vše špatné je pro něco dobré. Využijte proto, prosím, prudkých změn, které někdo udělal za vás. Někdo odvedl špinavou práci za vás. Poděkujte a chyťte vítr. To není defétismus. To není strkání hlavy do písku. Naopak. To je smělé využití toho, že mohu plachtit opět po větru. Samozřejmě že to není o přisluhování otrokům ega. To v žádném případě. Můžete si jet svoje záležitosti po svém, ale už v novém (změněném) světě, a nemusíte při tom krmit nenasytné ego, ať už své, či kohokoliv jiného.

Připravujete-li se na minulou válku, nebo ji dokonce vedete, potom se brzdíte, nerostete. Hledáte-li ztracený čas, všichni ostatní i okolí už jsou jinde a vy zůstáváte zapomenutí v minulosti. Ve chvíli, kdy se neustále otáčíte a vracíte zpět, přichází sebelítost. A to je pěkně zákeřná potvora, která umí zacyklit nejednu mysl v problému. Setrváte-li v sebelítosti, nevidíte řešení, chcete se jen utápět v lítosti nad svým špatným a smolným osudem, se kterým nic nemůžete dělat. V takovém stavu jste obětí, nikoliv tvůrcem svého života.

Například. Uklízíte dům a říkáte si: „Jé, to jsem to zase dopracoval. Zase to je na mně. Zas to dělám já. Já jsem tady jediný, kdo uklízí. Jako vždycky. Minule i předminule. Furt.“ Vnímáte to? Hlava otočená dozadu a litujete se, že zase vy tady musíte uklízet, protože jinak by všichni shnili ve špíně. Sebelítost je zničující. Odvádí vás od přítomného okamžiku a spolehlivě ukotvuje mysl v minulosti. V takové chvíli nerostete. Bludný kruh prohlubujete, stávající komfortní zónu si zvýrazňujete. Následujete tisíckrát vámi používané vzorce chování, které jste do sebe nasáli v prvních sedmi letech života. Po pozitivní změně ani vidu, ani slechu.

Také můžete uklízet a říkat: si: „Až to vysaju, vytřu a vynesu odpadky, pak ještě vyndám pračku, dám sušičku, dodělám oběd, mohl bych ještě opravit ten plot, zryju zahrádku, no a večer se konečně natáhnu, dám si dvojku červeného a podívám se na film.“ Až to uděláte. To je ažismus, což představuje pohled zase příliš zaměřený do budoucna. Uděláte něco až… Dopřejete si to, až… A co teprve to zklamání, kdy k vytoužené „až odměně vůbec nedojde, protože vám do toho něco vleze (což se při tomto nastavení mysli stává pravidelně). Toto může být velice nebezpečné, protože vás to opět odvádí od přítomného okamžiku, který si neužíváte a neprožíváte naplno.

Pak je třetí možnost. Kdy prožíváte přítomný okamžik naplno a užíváte si i ten úklid domu. Víte, proč to děláte. Děláte to s láskou, jak nejlépe dovedete, a ne lépe, se zdroji, které v tu chvíli máte, a užíváte si naplno kouzlo přítomného okamžiku. Není v daný okamžik potřeba řešit nic jiného. Kdybyste to dělat nechtěli, tak to přece neděláte. Když už to děláte, tak byste to měli, kurňa, dělat pořádně! A ještě si to užít.

Takže. Svět se změnil a já tím chci říct, že si nemyslím, že je úplně šťastné spoléhat se jednak na cizí pomoc a jednak na to, že všechno bude jako dřív, až to skončí. Za prvé, kdy a co přesně má skončit – to by vydalo na další článek. A za druhé – nebude všechno jako dřív, ani nemůže být. Fakticky objektivně to zkrátka není možné. Všechno se hnulo.

Co se stane, když budete bojovat proti systému, který vám hází vidle do vašich plánů? Když se budete bránit? V momentu obrany se už účastníte boje a přijímáte jeho energii. Hrajete podle pravidel útočníka. Přiživujete konflikt. Na ten musí být aspoň dva, že? Co by byly bílé figurky bez černých? Možná hezká dekorace, ale šachy určitě ne. A navíc, jak chcete bojovat podle pravidel proti někomu, kdo tato pravidla sám porušuje a už to ani neskrývá? To zavání trestuhodnou nedbalostí na pokraji naivity.

Co s tím? Předně využít příležitosti. Když něco končí, vždycky – opakuji vždycky – něco nového začíná. Věci se dějí z nějakých důvodů v souladu se záměry Vesmíru, o kterých my nevíme zhola nic. Soustřeďte se na záležitosti, které můžete skutečně ovlivnit. Nelijte svou drahocennou energii do kanálů vámi neovlivnitelných událostí. Využijte ji pro sebe, ke svému osobnímu růstu. Měňte opravdu jen to, co změnit můžete. Buďte nejen v tomto, prosím, k sobě upřímní a nelžete si do kapsy. My lidé umíme být vůči sobě velmi rafinovaní, tak pozor na to.

Hledejte příležitosti. Neztrácejte čas s vytahováním vidlí ze zabouchnutých dveří vaší minulosti. Někdy stačí jen pootočit hlavu a uvidíte dveře jiné, spoustu dveří, některé z nich jsou dokonce otevřené. Stačí jen vykročit a vstoupit. Ono vám to zase ukáže cestu dál. Věřte sobě, svému nosu, své intuici. Vy se znáte nejlépe, nikdo jiný nemá vaše myšlení, vaše zkušenosti, vaše přání a tužby. Vy jste jediní a největší žijící odborníci na svůj vlastní život. Nikdo jiný. Vezměte si svůj život zpátky. Je váš. Moc vám to z celého srdce přeji.

Využijte všechna vám dosud ústavním pořádkem České republiky garantovaná práva a svobody. Pro někoho může být dobré vyvést sebe a svou rodinu co nejvíce ze systému. Pro jiného zase maximalizace systémových výhod při zachování jisté části vlastní autenticity a svobody. Možností je mnoho a konkrétních činů je nekonečně mnoho. Jde jen o to, zamyslet se a vybrat pro sebe a svou rodinu v danou chvíli to nejlepší. Zejména je však důležité se nebát jednat jinak, než jak dosud vaše rodiny konaly, jinak, než vám jako dětem vštěpovali do hlavy. Když ve svém myšlení a konání nic nezměníte, nemůžete čekat, že se něco ve vašem životě změní. Volbu máte.

Co tím vším získáte? Předně svobodu, která vám tak rychle mizí pod rukama. Dále posílíte svou vnitřní motivaci – budete dělat to, co opravdu chcete, a nikdo vám do toho nebude žvanit. Rapidně se vám zvedne sebedůvěra a sebevědomí. Budete se více spoléhat na sebe a svůj zdravý selský rozum, což povede k výraznému zkvalitnění vašeho života. Budete si více vážit sami sebe a budete si více užívat přítomného okamžiku se sebou, s rodinou, s lidmi, které milujete, které máte rádi. Stanete se z oběti vláčené okolnostmi tvůrcem svého vlastního života.

Komu na vás záleží víc? Někomu, koho ani neznáte, kdo nezná vás? Nebo vám samotným? Komu víc záleží na vašem zdravotním stavu, na vašem štěstí, na vašem životě? Někomu daleko od vás, nebo vám samotným? Tak se podle toho, prosím, ale začněte chovat. Jste svéprávní dospělí jedinci, kteří jsou mnohem silnější, než si myslí! Mnohem silnější. Jste lidé nadaní neskutečnou mocí myšlenek, které dokážete zhmotnit. Doslova. Využívejte své schopnosti, prosím, naplno. Žijte vědomě, tady a teď. Jsou to vaše životy, o které tady jde.

Rubriky
Články

Jak zdražit a být v pohodě?

Chcete zdražit svou službu, produkt. Máte-li oblast cenotvorby ve svém bysznuse krásně volnou a fungující, pak by to pro vás neměl být problém. Pokud ale toto zpracováno a vyřešeno nemáte, jsou pro Vás následující řádky.

Co vnímám jako nutné udělat, než zdražíte:

  1. podívat se na to, proč jste to do těď neudělali,
  2. udělat tak jen a pouze! z vlastního přesvědčení (partnera také neopustíte, protože vám kamarádka řekně, že je to blb), mechanické navýšení ceny snese papír, ale o něj nejde. Vy byste se v tom měli cítit dobře a pohodlně. Jde o Vás a Vaše ohodnocení. Jak poznám, že jsem stanovila dobře? Když se vás klient zeptá, jaká je Vaše částka odpovíte lehce a snadno bez zaváhání?
  3. Obhajujete cenu sama před sebou nebo dokonce před klientem? Tak velký pozor a ještě jednou pozor. Obhajoba svých skutků je znakem oběti, nikoliv tvůrce.
  4. Když Vám začnou odcházet stávající klienti, kteří po zdražení na to nemají a než přijdou noví, můžete se ocitnout ve vakuu, které prověří Vaše rozhodnutí – začnou Vám výčitky, že jste to přepískla? Že toto přeci nemohou akceptovat?
  5. Zažíváte ve svém životě stavy úzkosti, deprese, marnosti, nechuti pokračovat (v čemkoliv), pak je potřeba tyto signály vyslechnout a podívat se za ně.

Ad 1. Jde v první řadě o Vás a Vaše ohodnocení. Takže pokud Váš vztah k sobě nemáte vyřešený, doporučuji před úpravou ceny vyladit své sebevědomí, podvědomé reakce a postoje. Cenotvorba se totiž stanovovala již ve vašem útlém dětství do 6-8 let věku ruku v ruce s obrazem o Vás samých. Velkým průvodcem Vám byla úzká rodina (rodiče, sourozenci příp. opatrovníci atd.). Doporučuji podívat se (v terapii) na vztahy k nim. Bloky, rudé vzpomínky aj. deaktivovat, vyčistit.

Ad 2. Tvůrcem se nestanu, pokud si na něj začnu jen hrát. Tedy jednat jako on. Vím, jaká chci být, ale k tomu musím dospět, dozrát a stát se, nikoliv naučit se roli a pak ji dobře zahrát. Jen tak může být Váš byznys autentický, bude Vám v něm dobře, bude Vám dobře ve Vašem životě, ve Vašem nitru, začnete podnikat srdcem. Rozkryjete svou jedinečnost, svou originalitu. K tomu je potřeba zdravé odvahy překonat mnoho strachů (protože jinak byste to už dávno udělala sama), deaktivovat mnohá traumata a těžké vzpomínky, spřátelit se se strachem i s vlastním egem. Přijmout se, přijmout v sobě Ďábla i Anděla. A v neposlední řadě přepnout svůj mozek z Neúspěchu na Úspěch. A ono přijmout Úspěch se vším všudy a otevřít se mu, není samo sebou. Propojení a napojení Vašeho soukromého života na Váš byznys nelze oddělit. Naopak je v tom Vaše síla. Ovšem je dobré si ji být vědoma a ještě lepší je ji umět využít na 100 %.

 Ad 3. Pozitivní myšlení, afirmace a spol. je krásný nablýskaný plášť, který pokud dáte na sra*ky, nebude fungovat. Tedy afirmujte, ale až na závěr takovéto péče.

 Ad4. Bavit se o kráse záclonek v oknech, když základy domu jsou v troskách, znamená, že brzy v troskách budou i záclonky.

Ad 5. Dlouhodobé přehlížení sama sebe vede buď k vyhoření (byznys i soukromý život jdou do kopru) nebo k odsunutí na vedlejší kolej, neb mě to neuživí (byznys jde opět do kopru a v soukromém životě zůstane přesvědčení o selhání a vlastní neschopnosti).

Ad 6. Je-li Vašim snem, mít super byznys, tak to zřejmě snem zůstane. Protože Vaše akce je SNĚNÍ. Tvůrce má myšlenku, kterou začne realizovat a té dosáhne. Jeho akcí je TVOŘENÍ. V procesu tvoření netřeba snít, ale vědomě na tom MAKAT.

 Ad 7. Nemáte vyladěno, a přesto Váš byznys funguje? Dovedete si představit, jak by fungoval, kdybyste vyladěno měla? Jednooký mezi slepými je borec, jen do doby, kdy pozná, jaké je to vidět oběma očima a pokud aktivuje i třetí oko, není o čem.

Ad 8. Nastavení MONEYMINDSETU je vrcholem pyramidy, třešinkou na dortu, záclonkou v okně, … Je jen a jen na Vás přestat být obětí (netřeba se vymlouvat na těžké dětství, na špatné podmínky, události atd.), ale vzít svůj život (pyramidu, dort, základ domu) do svých rukou, vytvořit stabilitu a pak TADYDÁÁDYDÁÁÁ, navýšit cenu.

Více se dozvíte zde.

Rubriky
Články

Posviťte si na strach

Strach v životě je jako sůl v polévce. Neosolená ani přesolená polévka se nedá jíst.

Strach je velmi široké téma, proto si z něj vybereme jenom malou část. Jelikož jsme na poli MindArt Conceptu, zaměříme se na energii strachu a na to, jak ji využít ve vlastní prospěch. Nejde o to, se přestat bát, jde o to, naučit se se strachem a hlavně jeho příčinami efektivně pracovat.

Na základě zákona přitažlivosti a zaměření pozornosti víme, že strach bude mít pouze a přesně takovou sílu, jakou mu udělíme. Energie strachu je lidmi využívána od chvíle, kdy si první vychytralec v tlupě uvědomil, že vystrašení lidé se snáze ovládají. Tak začala dlouhá cesta zneužívání strachu.

Co s tím? Nejprve co nedělat. Určitě nepodporovat informační zdroje (a tedy i energetické zdroje), které strach živí. Informační zdroj mohou být media, ale také konkrétní člověk, skupina lidí apod. Co asi vyroste z malé neškodné příšerky, když ji budeme neustále krmit? Ovšem nejdůležitější je to, že si nakonec vlastní strach živíme sami v sobě. Máme v sobě dva vlky, záleží jen na nás, kterého krmíme. Toho láskyplného nebo ustrašeného?

Dále se vyplatí nejednat unáhleně. Nepanikařit Jednáme-li pod vlivem strachu (ve stresu) často nejednáme v našem nejlepším zájmu, ale v zájmu někoho úplně jiného. Tlačí-li vás někdo do okamžitého rozhodnutí, je dobré si uvědomit jeho motiv. Proč tak spěchá? Spěchat se má opravdu pomalu. Určitě to znáte. „Kupte to hned! Je to za super cenu. V akci, zítra nebude.“ A vy můžete mít strach, že už to za takové peníze neseženete a koupíte jej. Za měsíc stejné zboží uvidíte na tom samém místě opět v akci …

A co dělat? Klid, rozvahu a vlastní rozum do hrsti! To jsou ty nejlepší prostředky kudy na strach. Nic nového. Jistě. Jde však o pravidelné používání těchto tisíci lety prověřených postupů.

Klid. Klidu a rozvahy lze dosáhnout mnoha způsoby. Celkovým vyladěním mysli, mentálním tréninkem, meditacemi, vhodným cvičením, např. jóga, čchi-kung apod. A co dělat v případě, kdy už se na mě strach řítí? Vězte, že nic není tak horké, jak se uvaří. Zastavte se. I fyzicky. V příkladu s akcí v obchodě si třeba stoupnu před zboží s lákavou cenou a chvilku si ho budu prohlížet. Nespěchám, počkám. Jak to na mě působí?

Zde se k nám může připojit selský rozum. Potřebuji to zboží teď? Opravdu? Nebo to koupím jen proto, že je to v akci? Rozhodnutí je pak velmi prosté. Nebo to nechte na intuici. Zapojte víc pravou hemisféru mozku. Cítím se v tom dobře X necítím se v tom dobře. Žádné zdlouhavé argumentování. Pocity nelžou, rozum někdy může. Stejně se většinou při nakupování rozhodujeme na základě pocitů a pozdější analýzou si jen nákup logicky odůvodňujeme.

Další příklad. Přijdu pozdě do práce. Zdravým rozumem s použitím vlastních zkušeností si řeknu, co se přesně stane, když se zpozdím. Přesně a konkrétně, žádné vymyšlené katastrofické scénáře vhodné do filmu. Většinou zjistím, že se nestane nic. Vůbec nic. Často se takoví mikrobubáci mihnou našimi životy za naprostého nezájmu okolí. Zkrátka si nikdo ani nevšimne, že jsem přišel pozdě, pokud to já sám jak se patří neozvučím.

A ještě jeden příklad. Dítě nemá domácí úkol. Odcházíte do školy a do práce. Obouváte si boty, je půl osmé ráno. Tady je dobré navíc vidět, jak naše emoce přeskakují na děti. Ty nás zrcadlí jako nejlepší benátské zrcadlo. Zklidním se – to zklidní i dítko školou povinné. Nehrotím situaci. Země se kvůli tomu určitě nepřestane točit. Zjistíme, z čeho přesně je úkol, na kdy má být, jak je náročný. Tímto navíc zaměstnáte vaše mozky konkrétními myšlenkami, což snižuje riziko bezobsažné paniky. Když zjistíte, že se to stihnout nedá, přistupte k tomu tak. Víte to vy, ví to i dítě. Nechte to být. Školáka ujistěte, že žádná hrůza se nekoná. To se prostě stává. Slibte mu, že to s ním ještě proberete, zejména možnosti, co s tím. Ubezpečte ho, že jste s ním, ať se děje cokoliv a nechť hrdě nese následky svého jednání.

Dítě dostalo za pět. Dostůjte slibu a vraťte se k tomu. Otočte pozornost dítěte od problému (zapomněl jsem na to, mám za pět) k jeho vyřešení. „Co můžeš udělat pro to, abys tu kouli opravil? Jak ti s tím já můžu pomoct?“ A po přijetí opatření, která vyřeší konkrétní známku, můžete přejít k obecnému. „Co uděláš pro příště, aby se to neopakovalo?“ Můžete přidat třeba i příklady ze svého života. Třeba, má první souvislá věta, kterou jsem se naučil ve francouzštině byla: „Excusez-moi madame, j’ai oublié mon vcabulaire à la maison.“[1] Čím vtipnější tím lepší.

A takto lze přistoupit ke všem strachům. Nezpanikařit, v klidu, konkrétně, k věci a věcně rozklíčovat, o co vlastně doopravdy jde. Někdy jsou samozřejmě příčiny našich strachů hodně dobře uschovány a číhají na vhodné příležitosti, kdy nám uškodí. Potom je pochopitelně práce složitější, ale ne nemožná! Někdy je dobré si přiznat, že už to sám nezvládnu a požádám o pomoc. Už takové rozhodnutí je velká výhra a bubák se jen pod postelí třese, že na něj brzy dojde a půjde hezky na denní světlo, které tak nesnáší.

Rozpouštěčem strachu není odvaha, ale láska. Navíc za strachem čeká štěstí. My lidé máme mnohem více síly, než si sami myslíme. Jsem schopni veliké lásky. Jen ji využívat. Nebojte se bát a hlavně milovat! Pracujte s příčinami strachu. Mějte se rádi a mějte rádi. A buďte sví!

 

[1] Omluvte mě madam, zapomněl jsem slovníček doma.

Rubriky
Články

Kvantová fyzika v koučinku

Věci nejsou tvořeny z jiných věcí. Jsou tvořeny z myšlenek, pojmů a informací.

Kvantová fyzika je fyzikou možností. Stejně tak práce na svých cílech v koučinku je o možnostech klienta. O všech možnostech, které si připustí. Tedy nejen těch, o kterých v dané chvíli ví.

Lidé obvykle při myšlení pracují s 1-3 možnostmi a mezi nimi si vybírají. Možností je však neomezené množství, to dává obrovskou svobodu a přesto si my lidé velmi často vybíráme na základě zažitých vzorců chování, tedy nesvobodně. Vidíme jedny dveře, které navíc mohou být zavřené, a už nás nenapadne se podívat o kousek vedle, kde je chodba plná jiných dveří, z nichž některé jsou dokonce pootevřené. Kde se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné a často ne jedny. Cest k cíli je hodně a je dobré si tento fakt připustit.

Věci podle kvantové fyziky jsou na mnoha místech současně. Teprve až zaměříme pozornost, tedy energii (kde je pozornost, tam je energie) na konkrétní místo, věc tam je (tzv. superpozice). Tedy velmi stručně řečeno, to, jak vnímáme okolní svět, závisí na naší pozornosti a na tom, které možnosti si vybereme.

Podobným způsobem pracujeme s klienty, kteří zaměřují pozornost na své myšlenky a promyšlenými, chytrými kroky dosahují svých cílů. Jak to, že to funguje? Myšlenku si můžeme představit, jako matematický vzorec (bit informací), který vysíláme do kvantového pole, které je všude kolem nás i v nás. Takto vložený vzorec upraví kvantové pole a tím i realitu, kterou žijeme. Takže svou myslí, dokážeme změnit realitu, a to nejen tu budoucí, ale i minulou. Proto tento způsob používáme mimo jiné i při práci s traumaty, mentálními bloky a příčinami strachů.

V čem je problém? V tom, že si obvykle nevybíráme pro nás vhodně. Nikdo nás to totiž neučil. My právě přivedeme klienty k tomu, aby si vybrali jinak, než dosud. Ukážeme klientům, že si mohou dovolit i na první pohled „nemožné“ věci. Věci, které si báli připustiti i v těch nejbláznivějších snech. A nejen to. Říká se: „zhmotnit myšlenku“. Přijmeme-li paradigma kvantové fyziky, pak toto platí doslova. Klienti pak své sny realizují. Je to fantastický přerod z oběti k tvůrci. Tvůrci svého vlastního života.

Rubriky
Články

Rodinné štěstí

aneb několik (ne)právních doporučení pro šťastné partnerské soužití

Rodinné a partnerské vztahy si zaslouží rovnováhu. Ostatně jako vše. Nad vším, co níže uvedu, ční láska. Ta je nezbytně nutná ve všem a všude. Tu ale v tomto pojednání probírat nebudu, budu s ní počítat.

Komunikace

Základem veškerého soužití je komunikace. Je jedno, zda jste pes, včela nebo člověk. Drtivá většina domácích neshod pramení z nedorozumění a z následného domýšlení toho, co ten druhý asi chtěl říct, co tím myslel. Zkrátka a dobře, s okolím musíme nějak komunikovat, ať se nám to líbí, nebo ne.

Aktivní naslouchání

Dobrá, jak na to? Především naslouchat. Vědomě, aktivně. Už jste asi slyšeli větu: „Ty mě slyšíš, ale neposloucháš.“ Jde o ono pověstné jedním uchem tam, druhým ven. Zvlášť v dnešní době, kdy jsme informacemi doslova zahlceni[1], je někdy obtížné soustředit se večer na debatu s partnerem. Anebo s dětmi. A přitom to může být zrovna jeden z těch zásadních rozhovorů typu: Kam na dovolenou? Kdy pojedeme k rodičům na Moravu? Tati, když je něco na ulici u popelnice, můžeš si to vzít? Dítě nějak fláká školu. Už mě nemiluješ!

Berme prosím základní rozdíly mezi mužem a ženou nejen v komunikaci v potaz. Já s tímto základním rozdělením rolí souhlasím. Můžeme vyjít z rozdělení rolí při péči o rodinu. Žena: Hlavně ať jsou všichni šťastní a hodní, aby si nás tatínek nechal. Muž: Řekni mi, co chceš, a já ti to rád dám (nebo také ne).

Není to vůbec nic špatného. Původně je to to pohled na ženskou a mužskou roli při výchově. Žena je starostlivá a opečovávající, kdežto muž jí a dětem milerád dá vše, o co si řeknou, bude-li to v jeho možnostech (to je to „nebo ne“). Slova „tatínek nechá“ pak historicky souvisejí s obavou, aby živitel-lovec rodinu neopustil.

Žensko-mužská dualita není historicky překonaná. Ono to není ani dost dobře možné, neboť pořád máme vaginy a penisy. Podívejte se kolem sebe a schválně si zkuste tyto role aplikovat na konkrétní příklady. Ale že jich je, co? Opakuji, není to nic špatného. Je to přirozený řád věcí. Špatným se to stává ve chvíli, kdy chybí spolupráce a dochází ke zneužívání role jednoho druhým.

Zpět ke komunikaci. Apeluji na vás, dámy. Je-li to jenom možné, říkejte to mužům co nejvíce naplacato. Jsme v tomhle takto prostí. Prostě mi konkrétně „řekni, co chceš“, a já se přetrhnu, abych ti to dal. Pánové, vás prosím, opravdu ženy poslouchejte a vnímejte je celé a celým tělem. Soustřeďte se, když na vás mluví. Skutečně aktivně naslouchejte. Je to vaše milovaná žena, tak vám za těch pár minut vašeho bdělého času stojí.

Upřímnost

Druhým základním kamenem šťastného soužití je upřímnost. Tady je to asi ještě těžší než u samotné komunikace. Dost často se stává, že jsme od útlého dětství krmeni programy, které upřímnost potlačují. U některých jedinců to může dojít až tak daleko, že už upřímní ani být nedokážou. Smutné, leč reálné.

Přitom upřímnost dokáže spolehlivě předejít nedorozuměním. Nejhorší výčitky jsou ty němé[2]. Upřímnost má navíc jeden úžasný vedlejší efekt. Řeknete-li věci na plná ústa, uleví se vám. Jeden z mnoha programů, který nám brání v upřímnosti, je ten, že to druhého může urazit. Jistě, může. To se nevyhnutelně stává. Ovšem za koho nesete odpovědnost? Za partnera, nebo za sebe? Takže ovlivňujme opravdu jen to, co ovlivnit skutečně dokážeme, tedy sebe a své jednání.

Výše uvedené vás nezbavuje lidského taktu ani elementární slušnosti. Je jasné, že bolestivé věci řekneme s citem. Ale prosím, vlastními slovy. Hlavně nic nepředstírat. I když předstíráme jenom formu sdělení, už nám upřímnost pokulhává. Vždyť o co jde. Ten druhý je náš partner, který nás miluje, žije s námi. Zná nás a zaslouží si jednání podle toho.

Dodržíte-li výše uvedené minimum pro hezkou a smysluplnou komunikaci, věřte, že se výsledky dostaví. Říkáte si, je to tak málo. Vždyť co na tom je. Ano, není to mnoho, ale jde o každodenní soustavné používání aktivního naslouchání a upřímných slov. V opakování je síla. Aby se vám nový návyk zautomatizoval, musíte ho použít 1 021krát během 3 měsíců. Někdy toho máme všeho dost a ještě být milý, upřímný a opravdu poslouchat druhé může být náročné. Není to snadné, ale po čase se to snadným stane. Jakmile se nové návyky ukotví (nastane nevědomá zkušená fáze učení mozku), budete komunikovat tak, že zbytečně vyhrocené rodinné situace budete znát pouze ze seriálů, filmů a z vyprávění.


[1] Dnes se za jeden týden dozvíme tolik informací, co průměrný člověk v 18. století za celý život.

[2] Děkuji Jožo Rážovi za skvělou myšlenku.

Rubriky
Články

Jak realizovat svůj sen

aneb záměr a cíl.

Co bylo dřív, záměr nebo stanovení si cíle? Co myslíte? Já se domnívám, že první byl záměr. Pojďme se na to podívat, nebudu vás příliš trápit teorií, nebojte.

Při práci s klienty vycházíme z poznatků o mozku, z neurovědy. Základními předpoklady jsou:

  1. každý mozek je jiný,
  2. východisko ze stejné situace je pro každého jiné,
  3. jen vy sami si dokážete nejlépe porozumět – najít to nejlepší řešení pro sebe samé.

Každý z nás je tvořen vzpomínkami, emocemi, prožitky, zážitky, zkušenostmi a z nich vytvořenými závěry. Každý z nás jsme „nachytření“ staršími, tomu říkáme programy. To může být: „Bez práce nejsou koláče.“ Stejně jako: „Nelez tam, spadneš!“ Buch. A je na zemi. „Vidíš, já ti to říkala. A teď neřvi.“ Každý máme programů několik pater knihovny. Nestavme se ale do pozice oběti výchovy. My jsme též spolupracovali při tvorbě programů. Některé jsme zcela přirozeně ignorovali, zatímco jiné jsme si vzali za své.

Máme tedy vlastní výbavičku plnou originálních výstupů. V mozku si můžeme představit, že nám vytvořili infrastrukturu. Dálnice, silnice, cestičky, chodníčky vedoucí k určitým – nám zcela jasným, zkušenostmi získaným – výsledkům = zvyk, obyčej („Co čekal, že se jako stane?“). Z této naší vlastní, ORIGINÁLNÍ neuronové infrastruktury můžeme utvořit zcela zřejmý závěr. Každý mozek je jiný. Každý jsme jiný. Nikdo nám nemůže porozumět lépe než my sami. Pokud chcete růst, začít podnikat, (dosaďte si, co chcete) následováním dobrých rad nějaké autority, znásilňujete vlastní infrastrukturu. Není vám z toho pak vůbec dobře. Tato infrastruktura nás vede logickými záměry k volbě cíle.

Ukažme si to na příkladu jiné mé klientky. Dejme jí jméno Eva. Celý život poslouchala, že je líná, nic neumí, nikam to nedotáhne, je naprostý loser. Navíc chlapi jsou na nic. Možná vydělají peníze, ale jsou celé dny v práci. Chlapi jsou nevěrní. To ví přece každý. Z toho logický záměr PRO VÝBĚR PARTNERA (CÍL), který si vygeneroval její mozek na základě její originální neuronové infrastruktury, byl: „Jsi hloupá, líná kačena, která se o sebe nedokáže postarat. Koukej si najít chlapa, který tě zachrání. Budeš na něm moct být závislá a užiješ si svou lenost. Nečekej věrnost. Nečekej, že si bude hrát s dětmi.“ Záměr se tvoří automaticky a obvykle ho na vědomé úrovni ani pořádně nedokážeme rozpoznat, natož přečíst. Nevíme o něm. Nedokážeme s ním tudíž obvykle pracovat. A z takového záměru vybíráme CÍL.

Výsledek. Našla borce, byl „za vodou“, vzala si ho, postaral se o ni, měli spolu děti. Eva nemusela řídit. Jen ať ji tam doveze on. Stejně s nimi moc není. Pořád je v práci a nemá na ně čas. Její naštvanost vůči muži byla tak velká. Její muž si našel utěšitelku. A odešel od své ženy. Eva podle svých slov skončila se dvěma dětmi, plně závislá na alimentech, bez auta, stejně neumí řídit. Připadá si tak hloupá. Muž o ní říká, že je líná kačena, která se nedokáže pořádně postarat o sebe ani o děti. Tak a teď tuto poslední větu porovnejte se záměrem, se kterým si Eva vybírala partnera.

Neurověda vyústění infrastruktury nazývá „zvyky“. A jak víme, program „ZVYK JE ŽELEZNÁ KOŠILE“ nastupuje. Změňte své zvyky. Tak s tím vám přesně můžeme pomoci my. Přečtete své záměry, rozhodnete se, kde změníte svůj starý ZVYK a nahradíte ho novým NÁVYKEM. Tím změníte vědomě své záměry a to je klíčové pro získání nových CÍLŮ. Které doteď byly pouze vašimi SNY. Neb vás staré záměry nemohly ani náhodou přiblížit k takovémuto druhu cíle, byl to proto pro vás jen sen.

Úkol: Existuje člověk, který to, co je váš SEN, má jako REALITU? Jak je to možné? Osud? Štěstí? Nebo jen záměr jeho originální infrastruktury? J

Možná namítnete, že infrastrukturu máte téměř stejnou. Takže: 1. Toto není možné vyhodnotit. Vy znáte dobře jen sebe. Ten druhý zná nejlépe také jen sebe. 2. I kdybyste byli vybaveni stejnými vzpomínkami, emocemi, prožitky, zážitky, zkušenostmi, výsledek nebude stejný. Dvojčata vyrůstající ve stejném prostředí, mají na ně vliv stejné programy. Vyrostou z nich stejní lidé, se stejnými cíli, se stejnými záměry? Samozřejmě že ne. Nezapomínejme, že jsme SPOLUTVŮRCI PROGRAMŮ. Něco si připustíme k tělu a něco selektivně ne. To formuje naši infrastrukturu, ta vede k vytvoření zvyků a obleče si železnou košili. Sundat železnou košili, upravit infrastrukturu umí terapeut, který se na toto zaměřuje. A vytvořit nový návyk lze za pomoci kouče, který se taktéž na toto téma zaměřuje. Pak si stanovíte cíl, který byl doteď vaším nedosažitelným snem. Restart za 1 080 minut, máte splněno a spokojeně si kráčíte svým novým životem.

Zní to jako pohádka? Víte, za tím je hodně intenzivní práce jak naše, tak především vaše. Ale jde to, našli jsme cestu, kudy můžete projít za svými sny.

A co Eva? Absolvovala s námi restart za 1 080 minut. Postavila se na vlastní nohy. Zjistila, že není ani líná, ani hloupá, ani neschopná. Má e-shop s luxusním spodním prádlem. Dokázala se naučit mnoho nových věcí, aby mohla svůj byznys rozjet. S bývalým mužem má skvělý vztah. Pořídila si auto s potiskem svého projektu, se kterým hrdě jezdí. Má nového partnera a plánují svatbu. Z trosky sebevědomou ženou. Její slova.

Od všech klientů mám souhlas se zveřejněním jejich příběhů při zachování jejich anonymity. Naše práce podléhá absolutní důvěře a mlčenlivosti. Jen pokud nás klient mlčenlivosti výslovně zbaví, může jeho příběh posloužit jako inspirace vám, kteří teprve hledáte.

Na závěr ještě důkaz, jak poznáte, že došlo ke změně infrastruktury, odstranění zvyku, nastavení návyků, nových a vědomých záměrů a dosažení cíle, který byl vaším snem. Víte, že plavete ve své správné řece? Podívejte se na váš restart za 1 080 minut zpětně jako do zpětného zrcátka. Šlo to s úsilím, ale přesto hladce, snadno, jakoby samo, mimoděk? Pokud ano, pak je to ono. Nedošlo ke znásilnění duše a vůle, nedělali jste opět něco, co po vás chtěli jiní. Dělali jste opravdu to, co vy chcete, co chce vaše duše, co je v souladu s vaším záměrem, v souladu s vámi. To mimochodem vysvětluje i fakt, že klienti často u splněného cíle na procentní škále ohodnotí splnění cíle přes 100 %, a není výjimkou, že dost výrazně, např. 150 % i 200 %.