Rubriky
Články

10 sebekoučovacích kroků, jak ustát emoce druhých, část první

Jak ustát emoce druhých a ještě jim pomoct? Jak ne/pokračovat v debatě, aby nepřerostla v nic neřešící hádku? Případně jak co nejrychleji takovou rodící se bouři opustit?

Stručný sebekoučovací návod pro situace, kdy se s někým bavíš a ujedou mu nervy, vztekne se, křičí anebo se rozloží na prvočísla. Zkrátka jsi svědkem emočního výlevu a tobě hrozí, že se přidáš.

1. Zastav se

V první řadě se zastav. Větu, kterou máš na jazyku, spolkni. Nevyslovuj ji. Zůstaň stát i fyzicky. Ať už jdeš, nebo něco šuchráš po kuchyni, zastav se. Nedělej žádné zbytečné pohyby. Ten druhý ať si dál lamentuje, říká věci, které se ti nelíbí, ty stůj. Ony se totiž postupně zastaví a zklidní i tvé myšlenky. Minimálně se zpomalí. A to je v tuto chvíli moc dobře.

2. Usmívej se

Jako druhý krok nasaď „buddhovský“ úsměv. Usmívej se, ale neprovokuj tím. Není to posměšek typu „co mi tady skáčeš jak čertík, podívej, jak já jsem klidný“. Tělo následuje mysl a mysl následuje tělo. Je to milý úsměv, který postupně přeskočí i na tvé myšlenky.

3. Nepřilévej olej do ohně

Ať už to souvisí s úsměvem, nebo s postojem těla, či s výběrem slov, rozhodně nebuď agresivní, dotčený. Nedoporučuji ani ironii. Sarkasmus v žádném případě. Být jedovatý, to je zakázané, to je faul. To se nedělá. Ano, člověk to tam hned má. Naskakují mu zažité vzorce chování, které již mnohokrát slyšel. Rád by vmetl do tváře jedovatou poznámku a ukázal tomu druhému: „Cha, ty že si na mě budeš tady vyskakovat, počkej, já ti ukážu!“ To jsi toho ukázal. Maximálně tak, že mlátíš o zem kyblíčkem, stejně jako ten druhý, akorát že ty tvrdíš, že ten tvůj se zelenými puntíky je hezčí než ten jeho se žlutými.

Tak máš hezčí kyblíček, užij si ho ve zdraví. Ovšem je to to, co chceš? Asi ne. Potřebuješ v debatě pokračovat, nebo ji ukončit, pomoct tomu druhému – a o to většinou jde. Takže v žádném případě nepřilévat olej do ohně. Nepřidávej, ubírej.

4. Poslouchej

Zastav se a poslouchej. Poslouchej velmi pozorně, co ten druhý říká, a hlavně, co neříká. Čti mezi řádky. Protože ten člověk, který před tebou soptí, tak on vlastně volá o pomoc. „Prosím tě, pomoz mi, já už to nezvládám, poslouchej, jak to ze mě padá.“ V drtivé většině případů. Jeho emoce už ho překonaly, překonaly jeho rozum, všechny jeho obranné mechanismy. Ta voda musí z přehrady ven, jinak hrozí, že se protrhne. Každý někdy vypění, každý má nějakou svou mez.

5. Neber si to osobně

To může být docela těžké, ale je to velmi účinné. Ten člověk v tu chvíli nemluví k tobě, on ve chvíli emočního přetlaku mluví sám k sobě. Opravdu volá o pomoc, použil tě jako zrcadlo. Není to skutečně o tobě, ale o něm. A to i přesto, když zazní nějaké výčitky, křivdy vytažené z pravěku, a i když k tobě letí jedovatá slina. Ono je totiž velmi snadné se trefit do toho nejbližšího. Proto to tak často schytají partneři a děti. Jsou po ruce. Topící se, který volá o pomoc, nevolá přímo konkrétně tebe, on volá na kohokoliv. „Zachraňte mě, já se topím!“ Když tohle všechno uděláš na samém začátku, máš z 90 % vyhráno. Co dělat dál se dozvíš ve druhé části.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *